hlen, -a/-u m.
hlen na jazyku, průsvitný výměšek z útrob
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 5. 2025).
hlen, -a, -u, masc., Schleim; stsl. glênъ pituita. — Odtud adj. hlenový: s přielišností hlenowu Sal. 391.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².