hláza v. hlíza
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hláza, -y, fem.,
žláza onemocnělá, hlíza, Beule, Geschwür; pol. dial. (těšín.)
głóza Malin. wyr. 33, pův. golza. Srov. hlíza. — Proti hlaze
ApatFr. 111a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².