histořie, -ie f.
istořie, -ie f.
histořě, -ě f.
pozd. též historie, -ie f.
k lat. historia
historie, dějeprava, souvislé dějinné sepsání, zvl. biblických příběhů
Histořie Církevní historie (Historia scholastica) připisovaná Petru Comestorovi
Přirozená histořie Pliniův spis Přírodní historie (Historia naturalis)
Sr. pisovid, vidopis
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
historie (3slab.), istorie, -řie histořie, istořie, -ie, fem.; z lat. historia. — (Malchus) hiſtorij popsal Comest. 33b; hyſtorij vypisovati budeme Háj. herb. 47b; patřiš-li na hiſtorzij historiam respiciens Lit. Hier. Paul. 7; podle Iſtorzie točíš vidopisa ComestC. 12a; počátek hiſtorzy totiž vidopisuov Comest.1a; v knihách ješto slovú Plinius z přirozené Iſtorzie historia naturalis ComestC.11b; konec hiſtorzie Comest. 178b; jiná hiſtorze t. 53a; w hiſtorzi t. 175a; po hiſtorzij t. 53a; některé hyſtorze t. 22b, některých hyſtorij VelKal. 374, w hyftorijch tamt. předml. 3a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
historie, istorie, histořie, istořie (trojslab.), -ie f. historie, dějiny; událost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.