|
|
|
herka, -y f. sr. sthn. gör(e) n. střhn. gurre K etymologii sr. Newerkla, Sprachkontakte Deutsch–Tschechisch–Slowakisch, s. 153. Sr. škapa Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
herka, -y, fem., klisna, zvl. špatná; ze střhněm. gurre, gorre = schlechte Stute, schlechtes Pferd. — Se třmi… klisaty, kteréž by sobě ze všech… herek, valachův aneb koní vybrala HořovA. 134a (1582). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Herka proprium Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
Herka, -y, fem., jm. osobní; k masc. Hermann. — Filiae meae Herce Reg. II, 1278; cum dicta Hereka tamt.; Herca priorissa t. IV, 1337. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|