hřivna, -y f.
sr. stsl. grivьna
1. čeho (zlata ap.) hřivna, váhová jednotka o původní hodnotě 210 g (tj. přibližně půl libry)
2. čeho (grošů ap.) hřivna, měnová jednotka o původní hodnotě 64 grošů
Dolož. též jako řivna a jako mužské jm. osobní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
hřivna, -y, fem.; srov. stsl. grivьna monile, z griva. — Váha půl libry, halbes Pfund: libra mědi činí na vázě dvě hrzywnie Alch. Jg.; hřivnu vody silné tamt.; vezmi cibule puol hrzywny LékB. 205b. — Pak zvláště váha 16 lotů zlata, stříbra, Mark (Gold, Silber): hrzywna marca Prešp. 1940, Rozk. 2934; hrzywna talentum MamA. 36a, Anon. 7a. Já česky neumiem lépe řéci talentum než hṙíwna HusPost. 179a. Dvě hrziwnie duo talenta Koř. Mat. 25, 22; ote dvú hrziwnu Pr. pr. 253. Což méňe lotem desieti hrzywen Rožmb. 170, méně o lot než 10 hřiven, Habuimus… devadezeti grivny zelata ABoh. 35b, dvadsěti grivny, m. griven, neumělostí. Sto hrzywen střiebra čistého DalC. 37, v překl. stněm.: hundirt marg silbirs. — Štít zlatý hrziwen tisíc attulerunt clypeum aureum mnarum mille Pernšt. 1. Mach. 15, 18, překlad volný. — Hřivna měla 4 věrduňky, 16 lotů. Ze hřivny stříbra raženo 64 grošů českých, proto počítalo se také 64 gr. za hřivnu, Ale cena groše se časem mění, klesá, v. groš; proto cena hřivny přiměřeně stoupá: za Václava II. platila 64 gr., r. 1376 90 gr., r. 1400 113 nebo i 114 gr. atd.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřivna f. stará jednotka váhy a měny (přibližně 250 g stříbra)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.