hřiedel, -e m.
Dolož. též jako vl. jm. místní a pomístní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
hřiedel, -e, masc., hřídel, Welle, Walze; slc. hriadeľ, pol. grądziel, z grę-, tedy příbuzno se hřada, gręda. — Kamenem (mlýnským) vřeteno točí, vřetenem paleczny kdo, jímž opět hýbe na témž hrziedeli druhé kolo ŠtítBud. 106. (V mučidle) provazi okolo hrzyedelow jdiechu Kat. v. 2768. hrziedel *cinodale Prešp. 2363 v kap. de artitcibus Rozk. 3450, MamA. 18b, Veleš.; hrzyedel *comodale Nom. 68b; hrzyedl (sic) *anodrale Vocab. 175a. — Příjm.: Hrziedel TomZ. 1455 m 9. — Jm. místní: ves řečenú Hřídel, Háj. 94a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².