hřbelce, -ě n.
k hřeblo
nástroj na čištění srsti dobytka ap., hřebelec
Sr. struhadlo
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hřbelce, -cě, neutr., hřbelec, hřbílko, Striegel; z *grьbьlьce, demin. z *grьbьlo, hřeblo. Srov. hřbélko nč. hřbílko z *grьblьko. Vedle hřbelce bývá také hřebelce, a také masc. hřebelec. — hrzbelcze strigillus Prešp. 1954, Rozk. 2956; hrzbelcze scalprum BohFl. (153); hrzbelcze (sic) BohFl. 636, Veleš. — Podkoní hřbelce za pasem jmějieše Podk. v. 40. Vezmi prach z hrziebelcze, když ť kuoň cídie, ten bielý bez srsti Chir. 244a. — Hřebelec = nástroj, kterým kati na právě útrpném dřeli nahého mučence WintObr. 2, 754.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřbelce, -ě n. hřebelec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hřbelce n. = zdrobnělina z hřeblo (na koně)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.