hřěbík, -a/-u m.
k hřěb, hřěbí
1. zašpičatělý kolík, zvl. sloužící k upevnění něčeho, hřeb, hřebík; dolož. též fig.
2. jur. odštěpek dřeva jako symbol předání vlastnictví
3. hřebíček, sušená poupata hřebíčkovce vonného (Caryophyllus aromaticus) užívaná jako koření
4. med. výrůstek, novotvar na lidském těle
Dolož. též jako vl. jm. osobní. K 2: sr. M. Jamborová, Za hřěbík dánie třiesky vyřězané. Cesty slov, 2012, s. 94–100. Sr. hřěbí, hřěbíček, kolík, možděn, špán, třieska
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
hřěbík, řěbík, -a, -u, masc., hřebík, Nagel; ze hřěbí a hřěb, v. t. — Bolestivé hrziebyky probitie ML. 39b. Když by tiem hrzyebijkem tě nozě držěle sě na kříži Štít. ř. 167a. Budú ť vám jako hrzebijczy vuoči t. 189a; aby jim nebyli jako hrziebiczy v óči Lit. Num. 34 obs. Zavěs blázna i s cepem jeho na hřebijk a vezmi za to do rukau svých katechismus RešSir. 39a, zavěsiti co na hřebík, nechati čeho. — hrzebik clavus BohFl. 572, hrzebyk též t. 809; hrzebik clavulus Prešp. 1866; clavos hrziebiki SekvE. 16a, clavorum hrziebikow t. 17a, per clavos skrzě hrziebiky tamt. — Rostlina toho jména: hrebik caryophyllus MVerb. — Příjm.: Hrziebic UrbE. 72, Rzebyk TomZ. 1413 st 207.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².