hřěbíček, -čka/-čku m.
k hřěbík
1. hřebíček, malý hřebík
2. hřebíček, sušená poupata hřebíčkovce vonného (Caryophyllus aromaticus), užívaná jako koření ap.
Dolož. též jako vl. jm. osobní Hřěbíček
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
hřěbíček, -čka, -čku, masc., demin. ze hřěbík. — Podle úkolu, jejž hřebíček často mívá, nějaké držatko, Halter: scrinium vieko, pansa polička, hrzebiezek tenaculum Prešp. 1922 v kap. de utensilibus, hrzebyczek též Rozk. 2893; sem patří snad také: hrzebiczkowe humeruli MamE. 314b. — Rostlina a koření toho jména: hrzyebyczek caryophyllus Rozk. 1515, RostlD. 90a, hrzebiczek též Prešp. 805, hrzebyczek BohFl. 330, Nom. 65b; za hrziebyczky, za skořici Otc. 198b, hrziebiezky SlovA.; hrziebiczci plur. nom. LékB. 115b; hrzebiczkow 1½ libry KolB. 144a (1499). — Tkaná látka toho jména: za 3½ lokte hrzebiezku po 6 gr., od postříhaní… a od šití 2½, gr. KolCC. 23b (1552).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².