hřěšúcí adj.
k hřěšiti
1. (o člověku ap.) hřešící, proviňující se; relig. hřešící, hříšný, dopouštějící se „hřiechu“ 2, přestupující boží přikázání; zpodst. hříšník
2. relig. (o vůli, životě) hříšný, zatížený „hřiechem“ 2
3. relig. (ve funkci gen.) hříchu, hříšný, prostoupený hříchem
Sr. hřiešný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hřěšúcí, adj. z hřěšiti, hřešící, sündigend. — Zákon dá hrzieſſuczym dehnquentibus ŽWittb. 24, 8; hruieſſczim ŽBrn. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².