hájěti, -ěju, -ie ipf.
k hájiti
1. čeho čím (mečem), komu dlouhodobě n. opakovaně hájit, bránit, ochraňovat něco, někoho
2. koho, čeho jak proti komu dlouhodobě n. opakovaně hájit, obhajovat, slovně bránit někoho, něco
3. čeho komu bránit někomu v něčem, zakazovat někomu něco
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
hájěti, -ěju, -ieš, impftiv., iter. z hájiti. — (těch) druzí hágiegí HusPost 29a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hájěti, -ěju, -ieš ned. obhajovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hájěti nedok. = obhajovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.