flus, -a/-u m.
k nhn. fluss, sr. lat. fluxus
1. výtok tělesných šťáv (zvl. hnisu, hlenů ap.)
2. nemoc vyznačující se výtokem chorobných výměšků
3. karetní hra
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 11. 12. 2024).
flus, -a, -u, masc., tok, tečení; z něm., vluʒ, Fluss, lat. fluxus. — Nemoc toho jména: tatarus (nemoc), totižto ffluſs, nečistoty tečenie z hlavy Chir. 262a; (olej) suší všěckny ffluſſy a slzenie t. 149a; (mast) všecken fluſs, kterýžto z hlubokosti těla pochodí, stavuje a léčí t. 35b; že to (nemoc, o které je řeč) nebyl než ňáký flus ČernZuz. 268. — Toho jména hra v karty, známá od XV stol.: roku božího 1512 začali v Čechách flusa hráti…, páni regenti to před sebe vzeli, aby flus, kdy chtí, měli…, páni z Gutštejna chtí také flusa hráti…, též jiní panští rodové také by hráli flusa krátce…, Mišňaři přes hory nakaukají, již-li v Čechách flusa hrají, o nic více by nestáli, jen aby jedenatřicet měli Let. 519. Srov. stpol.: dziwne fluksy u Reje z Nagłowic, Krótka rozprawa atd., v. 1486, vyd. Rom. Zawiliński 1892; flus, fluxus = řada karet téže barvy t. str. 76 a BrandlGloss.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
flus¹ m. výtok chorobných výměšků (hlenů, hnisu) při některých nemocech
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
flus² m. druh karetní hry
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.