flek, -a/-u m.
sr. nhn. fleck
1. kus, kousek, malá část něčeho; (oděvu) útržek, cár; čeho (lesa ap.) nevelká plocha
2. flek, skvrna
3. ojed. odznak velekněžské hodnosti kryjící prsa, „náprsník“
Dolož. též jako vl. jm. osobní Flek
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
flek, -a, -u, masc., z něm. Fleck, stněm. vlëc, flëc, malá část, kousek něčeho, co se rozestírá. — Roztrhne ji (lev saň) na poly a na malé fleky a na kuſy ji rozmece Baw. 5a, flek, kus. Káza jej na kuſy rozsekati Lvov. 79b, k tomu na kraji: na fleky. — (Obuv) na znamenie vetchosti fleky bieše skrpána pittaciis consuta Kladr. Jos. 9, 5, flek = kousek látky; chodec má sukni z rozličných fleků splácenou WintCírk. 1, 95 (ze XVI stol.). — Pod těmi horami sú vinnice a fleky obilé…, ale proto neveliké ffleky, neb sú hory náramně kamenité Lobk. 31a, flek = kus pozemku, pole. — Žluté fleky na tváři LékA. 89b, píhy.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
flek m. malá část, kousek něčeho: roztrhne ji (lev saň) na malé fleky; kus pozemku, pole
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.