element v. elementum
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
elementum, -ta n.
element, -a/-u m.
k střlat. elementum
element, živel, základní prvek
Sr. živel, živlost
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
element, -a, u, masc. i neutr., z lat. elementum. — Pro zkaženie některého elementu, z něhož jest tělo, umře člověk ŠtítOp. 300b. Tak sě běchu (Řeci a Peršané v boji) twirdye sněli, vňuž by koli z firmamenta všecka čtyři elementa chtěla sě vydřieti z kořen AlxB. 2, 25, u Gualth. 4, 593: quantum si… horrisonum darent elementa fragorem. Země, voda, povětřie, oheň, ješto cztiṙi ſlowu elementi ŠtítBud. 33; sú czztyrzi elementi GestBř. 73b, czztyrzie elementowe t. 75a, jsú czztirzi elementa t. 74a; muožem znamenati czztirzi elementi neb živly t. 47b; ze cztyrz element Comest. 20b; moci všěch element virtutes omnium elementorum Ol. Sap. 7, 17, moc žiwłů Br. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
element m. i n. živel; prvek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
element m. a n. (z lat.) = živel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.