dutý adj.
k dúti
1. (o předmětu) dutý, uvnitř prázdný
2. (o předmětu) z čeho (kovu ap.) litý, ulitý v duté formě
3. (o kovu) tavený pro slévání
Sr. nadutý, nalévaný, slitý
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
dutý, adj., hohl; z part. dut, v. dúti. — duta trúba ductilis tuba Mam A. 19b, Anon. 2b; dvě trúbě dutye tubas ductiles Ol. Num. 10, 2, Mus. tamt.; v trúbách dutych in tubis ductilibus ŽPod. 97, 6, za to chybně v ŽGloss. a ŽWittb. lutich, v ŽKap. litich a v ŽKlem. powodnich; — cievi jeho budú dutee ductilia Ol. Ex. 25, 36; — sviecen duty candelabrum ductile t. Ex. 25, 31, Mus. tamt.; kotúčové a cievi jeho (sviecnu) vše dute universa ductilia Mus. Ex. 25, 36; — telcě duteho vitulum conflatilem Ol. 2. Esdr. 9, 18; — bohóv dutych nečiň sobě deos conflatiles Mus. Ex. 34, 17.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².