dupka, -y, fem., demin. k dúpa, dúpě. — Myš domácí od ní (myši polní) jest přijata a v její malé dupce ctěna Ezop. 36a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dúpějka, dupka f. doupátko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dupka f. (zdrobnělé k dúpa) = malé doupě, dutinka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.