|
|
|
dska, -y f. dcka, -y f. dscka, -y f. dcska, -y f. dščka, -y f. dška, -y f. cka, -y f. pozd. deska, -y f. pozd. destka, -y f. pozd. deška, -y f. dial. slez. (?) dška, -y f. 1. dřevěná deska, prkno, zvl. opracované k nějakému účelu spec. podlahové prkno spec. střešní prkno, zvl. šindel ap.; bibl. stříška archy úmluvy spec. (sudu) dužina 2. stůl 3. jaká (dřevěná, kamenná ap.) deska, plochý předmět, zvl. obdélníkový spec. (v šachu) hrací deska spec. deskový obraz spec. deska, popravčí prkno dska ručná psací destička, tabulka na psaní dska uhlazená fig. nepopsaná deska (fig.), tabula rasa 4. dska lebná med. lebeční kost umístěná na vrchu hlavy 5. tabule, deska nesoucí písemné sdělení 6. deska jako trvanlivý podklad pro zápis důležitých záznamů; též fig. dsky svědečstvie ap. bibl. desky svědectví, Boží zákoník, soubor náboženských předpisů předaných Mojžíšovi Bohem 7. jur. pl. jaké (dvorské, městské, olomoucké ap.) desky (arch.), soubor zápisů majetkoprávní a soudní agendy; též fig. dsky zemské jur. pl. zemské desky (arch.), pozemkové knihy evidující šlechtické nemovitosti ap.; meton. úřad spravující zemské desky meton. záznam v zemských deskách Též vl. jm. míst. – Sr. dščicě, dščička. – K 3: v lat.-českých slovnících mnohé funkční specifikace s různými diferencujícími adj., např. dska čtitedlná / číslová / peněžní za trapetum ap., dska přiezecí za testadulus, dska zastavujúcí za tenecitarium ap. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 30. 7. 2025). 
dska, -y, fem., deska, Brett, Tafel; stsl. dъska asser, tabula, psl. dъska, z ř. δίσκος, lat. discus. Za dsk- bývá dck- a ck-; v sing. dat. lok. a du. nom. akk. je náležité dšč-: dščě, a z toho dččě, dště, dčtě, čtě, ale novotvořením vzniklo a časem ovládlo dsc-: dscě atd.; za náležité dc-, dč- bývá také dcs-, dčš-, kontaminací s tím zněním, kde -s-, -š- je po právu; druhdy jsou tu psány souhláskové skupiny ještě divnější; jerové -e- je právem jen v pl. gen. desk, z dъskъ, odtud vniká také do tvarů jiných. — Lodí dſkami opeřena Mill. 110a, prkny pobitá; tvrzě (na slonech) dſkamy jsú opeřeny t. 120b. dczſky stojaté tabulas Ol. Ex. 26, 15; dcſky stanové tabulas tabernaculi t. Num. 4, 31; na dczſky mosazné Mus. 1. Mach. 8, 22. Tu vzěchu (Čechové) tři dſky psané ovšem zlaté DalC. 43. — Dvě dſczye kamennyey Mus. Deut. 10, 1, dvě dſczye kamennye t. Deut. 9, 10, dſczye dvě kamenney t. Ex. 34, 4, dwye dſtye kamenney t. Ex. 34, 1, dve dcztye kamennye t. Ex. 24, 12, dvě dſcztye kamenney t. Ex. 31, 18, na dvú dſku kamennu t. Deut. 4, 13. Dal jest také hospodin Mojžiešovi dvie dċſtie duas tabulas Kladr. Ex. 31, 18; (Mojžíš) nesa (s) sobú dczſtye Ol. Ex. 34, 4; (Mojžíš) vrže dczſkami t. Ex. 32, 19, vrže dſkamy Mus. tamt.; vrhl sem dczſkama Ol. Deut. 9, 17, vrhl sem dſczkama Mus. tamt.; dvě dcze kamennye tabulas BiblA. Ex. 24, 12, dvě ſtie kamenney Comest. 156a; dvě dſſtie kamenney Kruml. 22b; v té arše chovali jsú ty dvě táfle neb cztie kamenne KázLeg. 135a. — Vlož we dſki, že atd. Rožmb. 41, vložiti ve dsky, t. j. v desky soudní, zemské; když dſkamy dokáže t. 114, dokázati dskami, t. zápisem ve dsky vloženým; někdy (při nespravedlivém soudě) se také dczky změnie, jedné straně ku pomoci NRada 720, zápisy ve dskách se zfalšují; naleznu ť já cestu k tomu (vydírání), we dſkach změtenie přičini t. 717; při czkach zemſkych KolAO. 12a (1502); dczky dworzſke t. 12b (1445, opis z poč. XVI st.). Pravdu tu sobě (Adlička) we dczſky vložila a téj z deſk ona až do smrti vyložiti nechce Tkadl. 4b. — Vyněvši dczky své Apoll. 137a, desky ke psaní, zápisník. Napiš tvú sladkú pamět na dczach srdcě mého Modl. 124b, m. na dskách; v tělesnéj dczſtie svého srdcě Kruml. 486b. Obraz její na dczztye namalujte GestaBř. 51a. — dſku modlitebnú oraculum Mus. Ex. 40, 18, k modlení náležitou; tu dczſku oraculum Ol. Ex. 25, 20, tu dſku Mus. tamt. — dczku hlavy dolóv srubati Pulk. 146a, dskú, prknem. — Dſka tabula Prešp. 1843, Rozk. 2867, BohFl. 568; czka asser Diefb., bidlo, poval, překlad odchylný; deſk osm Ol. Ex. 26, 25; dczkami Comest. 152a, KolAO. 11b (1504), dſkami Ben. 3. Reg. 7, 3. Jednu dſku Krist. 101a; dvě dſczye Mus. 32, 16 a 34, 29; dvě dſcie Koř. Ex. 34, 12 (podle pravopisu tohoto textu zřetelné dscě); dvě dſſtie tabulas Ol. Ex. 26, 23 a 24, 12, dvě dczſtie t. Ex. 34, 29 a Deut. 10, 1, dvě dczſſtie t. 2. Par. 5, 10; dvě dſſtie Comest. 65a, dvě dczſtie t. 68a, dvě dcžtie Ben. 2. Par. 5, 10, dvě dſcžtie t. Ex. 34, 1, dvě dſkcžtie t. Ex. 34, 4; dvěma dſkama Ol. Ex. 26, 24; — na jedné dſczie Hrad. 93b; na jedné dſſcze ŠtítMus. 141a, na jedné dſſtie ŠtítSáz. 229a; na dcztie Pass. 11, na dſtye t. 24; na dſſczye PassKlem. 252b, na dcztye tamt. 61b; na jednéj dſſtie Comest. 65a; na dzſkach in tabulis Ol. Ex. 34, 28, na dzkach Koř. Skutk. 27, 44; na dczkách Ben. 3. Reg. 7, 36; we dſkach Rožmb. 100, NRada 717, w deſſkach NRada 756; ke dſkam Rožmb. 106 a k deſkam t. 209, veď k dſkam t. 97, žaloba k dſkam ODub. 22; ſe dſkamy ODub. 27; u deſk t. 12, podlé deſk tamt.; nad dczſku Kruml. 444a m. nade-, před dczſkkú (sic) Ben. Ex. 30, 6 m. přede-. — Plur. Dsky, jm. mísní: Přibík z Desk Poř. 1404, ve Dckách PoprR. 20. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dska, dcka, cka, -y (gen. pl. desk) f. deska, prkno, tabule; pl. dsky desky soudní, desky zemské Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dska, dcka, cka f. = deska, prkno; — pl. dsky (zemské, soudní desky); — zápisník Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|