družební adj.
k družba
1. družný, přátelský
2. Neděle družebnie Družebná neděle, čtvrtá postní neděle (Laetare)
Sr. družbadlný, družebný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
družě, -ěte, neutr., druh, druh v lásce, v manželství, Genosse, Geliebter, Ehegenosse. — Miloval si právo, protož mazal té bóh …olejem radosti z druzat tvých prae consortibus tuis ŽPod. 44, 8. (Ženy a dívky perské) v chvíľu tak strastné hodiny ona neby svého mužě, tato své zmilelé drusie AlxH. 5, 8 (t. zbyvši, rozuměno z v. 5, 6), svého milence. Lkalo srdcem mnohé druzye, zbyv svého milého mužě AlxV. 805, mnohá manželka. Ješčež mi sě viece měte, ž’ neviziu mého drusiete LMar. 29 (praví Anna, když Jachim od ní odešel), mého manžela. Hrdlice na jednom drużeti dosti má HusŠal. 30b; jest-li jeho druzie živo či umřelo t. Jg. Par suda, lich inpar, ambo sit oba, druze *simpar Prešp. 1942. — Z toho později družě, -ě, fem., družka: jeden každý bez své druže nebude (ve Vulg.: alter alterum non quaesivit) Br. Isa. 34, 16, bez své družky. družební, adj. z družba = druh: daj mi milost druzebny Modl. 69b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².