družka, -y f.
drúžka, -y f.
k druh
1. družka, přítelkyně
2. ojed. ve zvratné konstrukci družka družcě jedna druhé
Sr. družicě, družička, tovaryška
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
družka, -y, fem., Genossin. — druzky sodales BohFl. 470. — Ve výrazích vzájemnosti družka družky atp.: potom u večer by tanec… tu ť rozličnú radost jmějiechu a druh k druhu sě smějiechu, svého milého každá znajíc, drużka druzice (m. družcě) ukazujíc Baw. 151.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².