družicě, -ě, fem., družka, Genossin; z druga, druha, jako družec, družьcь z drugъ, druh. — (Královna nebes) mnoho čistých panen jako svých druzzycz do nebes přivedla Štít. ř. 226b. (Král) vzal tě v chot, v matku a w druzyczy Kruml. 110b. Já nechtěla sem nikdy těch dievek tovařiška býti ani druzzicze t. 142b. Ochotna ť jest nade všecky své druzicze a tovařišky t. 9b. Žena, jenž jsi mi ji dal druzyczy Comest. 12a; žena, jenž si mi dal druziczi ComestC. 10a. S svými druzyczemy cum sodalibus Ol. Súdc. 11, 37 a 38; druzicemi sodalibus MamV.; druzyczye sodalis Rozk. 1918, druzicze též Prešp. 1158. — Po té radě mnohé panny i mužie i z ženského pohlavie postupují, aby… byli v nebeské chvále bližními té drahé panny matky božie a druziczemi (nazváni) ŠtítMus. 146a, bližními (mužie), družicemi (z žensk. pohlavie); aby… byly v nebeské cti nazváni bližními a drużycemi té drahé panny i matky božie ŠtítOp. 169b, též. — Byl jest (na neděli družebnou, Laetare) ten obyčej mezi dietkami, že jsú sě druzzycze sberúc spolu, v utěšení snesúc sě, což která jmieti mohla, svačinu sobě učinily, přiezn a milost mezi sebú ukazujíc a útěchu jmajíc, že j’ každá jměla co přinésti s sebú Štít. ř. 138a. Srov.: (aliqui) post pascha contrahunt amicitias, alias drusbuyą sya Brückner v Jag. Arch. 15, 314; na družičalo (druhý pondělí po velikonocích) skupe se momčad i djevojke pa igraju i družičaju se Vuk, Rječnik; a dále Hanuš, Bájesl. kalendář 135 a Zíbrt, Obyčeje 50.

družicě f. = družka