družba, -y m.
k druh
1. druh, společník
2. kdo řídí hostinu, (na svatbě) družba, starosvat
Sr. družec, svat
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
družba, -y, masc., druh, Genosse: (Fac nos) sodales druzby sanctorum civium svatých měštěnínóv SekvE. 25b; ktož má koláče, ten družbu nalezne Smil. přísl.Výb. I, 846; druzba collega Prešp. 1158, Rozk. 1917, Veleš., sodalis BohFl. 705; — družba při svatbě: že jemu druzbau byl, toho doložil KolC. 202a (1589).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
družba m. druh, společník; družba na svatbě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.