drobet, -bte m.
dolož. též drot, -a/-u m.
ojed. též dropet, -pte m.
k drobiti
1. jaký, čeho kus, kousek, úlomek
2. jen pl. (jídla) drobty, drobky
3. čeho malé množství, troška
4. ve funkci adv., po záporu v gen. drobet, trochu, málo
Sr. drochet
Autor: Marek Janosik-Bielski, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
drobet, -bte, masc., Bisschen, Brocken; z drobъtь. — Což jest zbylo drobtow fragmentorum Koř. Luk. 9, 17; (kaž pútníka) s svého stolu drobti krmiti Pass. 325; sbierajte drobty Krist. 54b; (chudý) nemohl mieti kuorky neb drobte HusPost. 113b; asa jeden drobet Kruml. 301a; almužny od každých sem žádala drobtow t. 285b; drobní drobtowe LékA. 32a; najmenšého drobte chleba Otc. 442b; (bůh člověku) dá té pochotnosti pochutnati někdy v někakém drobti Štít. ř. 192a; ščeňátka jědie drobti Koř. Mat. 15, 27; aby jiej ani píti ani jiesti drobte dali Pass. 20; drobet fragmentum Prešp. 1998; drobet jablka zrnatého HusŠal. 70a. — By ptáče mezi ta kola (mučidelní) vleťalo…, na drobty se nezřezalo Kat. v. 2802, w drobty in frusta Ol. Jos. 9, 5. — V určení adverb.: drobiet se běleti candico Lact. 183b, drobet zklamati cavillor tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².