drn, -a/-u m.
1. drn, vyrytý kus trávníku s kořeny a se zemí
2. kolekt. neobdělaná země prorostlá travou
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. I. Němec, Práce z historické jazykovědy, Praha 2009, s. 443–449
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
drn, -a, -u, masc., Rasen; stsl. drъnъ caespes, z dьrnъ. — dirn caespes MVerb., Prešp. 83, Rozk. 108, BohFl. 337, Vocab. 175b, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².