držadlo, -a n.
k držěti¹
1. držadlo, (nádoby) ucho, (nástroje ap.) rukojeť, násada
2. bibl. (závěsu) kroužek, poutko (umožňující spojení n. zavěšení)
Sr. držadlko
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 7. 7. 2025).
držadlo, -a, neutr., Handhabe, Henkel. — Les jemu (člověku, k sekyře) povoli drzadla Baw. 112. dirzadlo u kalicha Pass. 434; dvě dyrzadle tamt. Učiníš… drżadla ansulas Ol. Ex. 26, 4; paddesát drżadl ansulas t. 26, 10; jimižto (záponami) se sejmú drżadla ansae t. 26, 11, drzadla Mus. tamt. drzadlo ansicula Prešp. 1927, Rozk. 2907, Vocab. 175a, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².