dráha, -y, fem., z dorga. — Cesta; zprvu cesta mezi poli, kudy dobytek honiti se měl, aby polím neškodil, pak cesta vůbec; Weg. — Dráhy jsou obecné; porůstajíce travou jsou také obecnými pastvišti. — Je plur. tant., a z toho pak také sing. — Exitum gregum, qui vulgariter drahy nominatur Reg. II, 1275 a tamt. 1280, kudy stádo se má honiti. Viam, quae vulgariter drahy vel vichweg dicitur Reg. IV, 1337. Pro via communi, quae vulgariter dicitur drahy, pellendorum pecorum atque gregum t. 1342. Via dicta vulgariter drahy vel vyweg Sedl., z archivu města Bělé 1337, 24 April. Campum communem, per quem grex inviatur, quod vulgariter dicitur drahy UrbE. 275. Jáz vám (Prokop mnichům německým) ostuzi bydlo sázavské: náhle neostávajte své drahy ujímajte s rychlostí do Prahy Hrad. 27a. dráha = cesta mezi ploty Mat. Benešovský (1587, Hanka, Ostatky slov. bohosl. XIX). A campetiis dictis drahy Lún. ks. 1431. drahy compita Prešp. 75, rozcestí, křižovatky; drahy též Rozk. 90, SlovBrn. 136, BohFl. 133, RVodň. 55b, draha (plur. m. -y) též Nom. 69a, Veleš. — Pro communibus pascuis, quae vulgariter drahy nominantur UrbE. 247. Campetia dicta drahy alias próhon… facere debet lata et larga, ita quod pecora possint duci et pelli ad pascendum t. 256, a skoro taktéž t. 264 a 269. Pro pascuis omnibus viis, quae drahy dicuntur Sedl., Libri erect. VII f. 93 z r. 1356. Communem locum pascuorum dictum drahy Lún. ks. 1407. Jako když která ves má dráhy, ty dráhy slovú obec, to jest proto, že každý z obcě má právo, aby těch drah bez přiekazu řádně požíval; a tak Kristovo utrpenie všichni světí mají jako krásné dráhy spolu, na ňemž (sic) pasú sě atd. HusE. 1, 27. Oznamujíce svobodné meze a draha, kterak jich užívati mají Běl. 1515. Srov. Holeček, Naši I (1898), 49: část pozemku aby sloužila všem účastníkům obce ke společnému užívání, jsou to »dráha« (pastviště) a »obciny«; a Ter. Nováková v Květech 1900, I, 117: dráha = cesty široké mezi poli (Us. u Luže). — Páni (v době braniborské) časté bojě s Němci mieváchu a mnoho jich na Němcích obdržováchu; pan Ctibor z Lipníka okolo Prahy, Jaroslav Jablonský okolo ſwe drahy, v Albiřicích Mutyně Skuhrovský… cizozemcě podstúpichu DalC. 93, ve svém okolí, v překl. stněm.: vm sin gegent. — Co na cestách bývá vídati: zástup (lidí cestujících), Schar: Král Vladislav jede pod koronú u Prahu, veda (s) sebú Němcóv welyku drahu DalC. 66, v překl. stněm.: ein grosze schar der Deutschin. (Mlada) jide do Říma v kniežěciej drazye i doby biskupstva na Prazě t. 32, provázena zástupem, komonstvem knížecím, v překl. stněm.: dy lad sich gein Rom czu der furstin sampnunge. Anna také… tu (v chrámě jerusalemském) s nimi v téjž drazye bieše Hrad. 70b. Česká dráha na Jana Tistu (vraha Svatoplukova) poteče, Tista ze všěch sě vysěk i uteče DalJ. 57 z rkp. Z, zástup Čechův, množství Čechův, v překl. stněm.: vſ Johannem Thistam dy Behem lifin mit enandir. (Ctnosti, personif.) zpořídivše všicku svú drahu ihned k tomu dvoru přitahú Baw. 32. (Řekové) za malý čas pohověchu, až všichni zajedno dospěchu… spořiedivše všichnu svú drahu AlxV. 1407, zástup vojenský, vojsko. — Velikost, moc (jako při zástupech bývá), Grösse, Macht; pro vývoj významu zástup-velikost srov. dav pressura a nč. multitudo. Stavte město… u Vltavy pod Petřínem (Prahu)…, kdež tesař činí práh s svým synem…; toho města bude welyka draha, neb jako i kniežata i králové, liudie silní jako lvové, proti prahu klanějí hlavu, aby ji měli zdrávu, takéž proti Prazě městu mému, neb bude čest i chvála jemu DalC. 7, veliká moc; var.: bude silná dráha DalJ. tamt. podle rkp. V, L, Ff a j., a podle toho v překl. stněm.: ein stark stroz, smysl nepochopen. Srov. dráže.

dráha f. (často pl. dráhy) cesta (pův. cesta mezi poli, kudy se vyháněl dobytek na pastvu); na drázě po cestě, cestou, na cestě; zástup; houf, družina, vojenská družina, vojsko; moc, velikost

dráha f. = zástup (na př. vojenský), družina

Dráha, -y, fem., jm. osobní: Prostěj et uxor eius Draha Reg. IV, 1346.