doviniti sě, -ňu, -ní pf.
k viniti, vina
1. provinit se, co ke komu dopustit se něčeho, provinit se něčím (proti někomu)
2. čeho proviněním se dočkat něčeho (trestu, pomsty ap.)
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
doviniti sě, -ňu sě, -níš sě, pftiv., dopustiti se, vinou zasloužiti, begehen, sich schuldig machen; doviňovati sě, -uju sě, -uješ sě, impftiv. — Pilat židóm povědě: I co zlého učinil, co-li ſye k vám dowynyl? Hrad. 86b, d. sě čeho. dovynnil ly by ſye (muž) si deliquerit Ol. Num. 5, 6, dowynyl ly by ſye Mus. tamt. Hanby a pokuty ſe dowynygem hřešiece Štít. uč. 103b. Pak-li kto strpí pokorně kterú protivnost, ač by i dowinil sě toho (t. protivného, té protivnosti), ješťe ť by ta trpělivost dobra jemu byla ŠtítMus. 104b. Když koli co zlého činíš, božie pomsty se dowinniṡ Baw. 57. Svatý Petr… nemiení ť, by se tiem bylo mútiti (t. jakou kdo smrtí sejde), ale miení, aby ſie nedowinnil jako zloděj, aby trpěl ŠtítBud. 215; (sv. Petr.) miení, aby (křesťan) ſie nedowinowal jako zloděj, neb kterúž koli smrtí spravedlivý sejde, dobře jemu bude ŠtítMus. 113b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
doviniti sě, -ňu, -níš sě dok. (čeho) dopustit se, provinit se; proviněním si zasloužit: když koli co zlého činíš, božie pomsty sě doviníš
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
doviniti sě dok. = dopustiti se, vinou zasloužiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.