doufánie, -ie n.
k doufati
1. v koho, v co, do koho, do čeho, čeho důvěra v někoho n. v něco, spoléhání se na někoho n. na něco
2. doufání, naděje, víra
3. smělost, odvaha
Sr. dóvěřenie
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
doufánie, -ie, neutr., naděje, důvěra, Hoffnung, Zuversicht. To ť nám dává dovffanye Modl. 5a, plným dovffanym t. 48b. Mládenec vzem v bozě dovfanye počal atd. Kruml. 361a. To Kristovo slovo jest tak velikého doufánie, že nikdy nižádný člověk toho slova nemohl řéci HusE. 2, 118. — dovffanye tvé confidentiam Pror. Jer. 2, 37; doufanye ſiducia Ol. 4. Reg. 18, 19, jaká je to ſmieloſt a dovfanie quae est ista fiducia Pr. tamt.; dovfanie praesumptio Prešp. 1514, dovffanye též Rozk. 2222; duoffanie (sic) Comest. 76b, analogií zvratnou m. douf-.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
doufánie, -ie (pův. výsl. do-u-) n. naděje, důvěra
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.