dostatečnost, -i f.
k dostatečný
1. dostatek, dostatečné n. uspokojivé množství něčeho
2. schopnost, způsobilost
Sr. dostatek¹, dostatečenstvie, dostatnost
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
dostatečnost, -i, fem., Hinlänglichkeit, Menge, Fülle. — doſtateċnoſt naše od boha jest HusPost. 107b; aby jim (lidem Bůh) tu moc a doſtatecžnoſt k tomu ráčil dáti ChelčP. 17a; pokudž umiem a mohu mluviti o ňem (Kristovu narození) s krátkú doſtatecžnoſtij t. 18a. — Elizeus obdržal jie (ženě) oleje velikú doſtatecznoſt Kruml. 77a; sufficientiam doſtatecznoſt neb hoynoſt HusKázB. 55b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dostatečnost, -i f. dostatek; postačitelnost; síla, schopnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dostatečnost f. = postačitelnost, síla, schopnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.