dostatečenstvie, -ie n.
k dostatečný
čeho dostatek, dostatečné n. uspokojivé množství n. míra něčeho
Sr. jměnie, dostatečnost, dostatek¹, dostatnost
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
dostatečenstvie, -ie, neutr., dostatečnost, Hinlänglichkeit: ſ doſtateczenſtwim cum sufficientia Koř. 1. Tim. 6, 6, s doſtatečenſtwim Pernšt. tamt., milostivost s doſtateċenſtwím Kladr. tamt.; se vším doſtatecženſtwim Rokyc. 396a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dostatečenstvie, -ie n.dostatečnost, hojnost, úplnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dostatečenstvie n. = dostatečnost, úplnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.