dospěšný, adj.,
hotový, připravený, schopný, způsobilý, bereit, fähig, geeignet. Bracislav… počě bojě na otci prositi, král nebyl doſpyeſſen proti ňemu vyníti
DalC. 52, neby hotov v
rkp. L, neby dospěl J; v
překl. stněm.: waz nit bereit. Kto z anjelóv nebo z lidí by byl doſpyeſen vypraviti
ROlB. 67b, kto z anjelóv… by byl doſpieẛen vypraviti
Jeron. 65a (místo stejné). My v sobě nejsme doſpyeſſny ke vší spravedlnosti
Štít. ř. 14b; nenie ť doſpyeſſen sám ot sebe člověk k tomu
t. 137b; všeho spolu držeti mysl naše nenie doſpieẛna
ŠtítBud. 56. Když nejsmy rozuměti doſpieſſni, kterak pak móžem doſpieſſni býti, abychom mohli vymluviti
Kruml. 299b. Nic nenie tak doſpyeſſno
Štít. ř. 16b, ižádné lékařstvie tak doſpyeſſne
Aug. 80a. doſpieſſny idoneus
MamF. 89b. —
Adverb. -ně dospěšně s prospěchem, mit Erfolg: ten bieše pět let u Paříži duchovné právo slovútné doſpieſnye ve škole četl
Pass. 410; ktož chce statečně putovati v tom duchovniem putování a doſpyeſnye
Štít. ř. 190a; oráč, rozličná seje semena, aby se (lidé) živiti mohli i sím i oniem tiem doſpyeſſnyegye
Štít. uč. 5b; (synové světa) múdřejší jsú v pokolení svém, doſpieſſniegij se domýšlejíce těch věcí, které za dobré mají
ChelčP. 206a. —
Srov. nedospěšný.