dopuščovati sě, -uju, -uje ipf.
k dopuščovati
čeho (hříchu) dopouštět se
Sr. dopúščěti sě
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dopuščovati, dopuščěvati, -uju, -uješ, impftiv., dopouštěti, gestatten: biskup nedopuẛtiowaẛe, aby otešli zástupové non dimiserat abire Kladr. 2. Par. 23, 8; — d. sě dopuščovati sě, dopuščěvati sě čeho, etwas Tadelhaftes, Unrechtes begehen: hřiechu ſie dopuſſczzugicze Kruml. 254a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².