|
|
|
dopásti, -pasu, -pase pf. k pásti, pasu 1. kde dopást, přestat pást dobytek 2. u koho dopást, pást dobytek až do smluvené doby Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
dopásti, -padu, -pade pf. pozd. též dopadnúti, -nu, -ne pf. k pásti, padu 1. kam dopadnout, pádem se zřítit 2. čeho (určitého místa) dosáhnout něčeho, dospět někam 3. čeho (věci) popadnout, uchopit 4. komu propadnout někomu, dostat se do něčí moci; čemu podlehnout, nechat se něčím ovlivnit, připustit si něco (nežádoucího) Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
dopadnúti čeho, -nu, -neš, a dopásti, -padu, -padeš, pftiv., dopadnouti, bis wohin fallen: než sú dopadly rokle pervenerunt ad pavimentum Pror. Dan. 6, 24, země dopaſty Pulk. 80a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dopadnúti, -nu, -neš, dopásti, -padu, -padeš dok. (čeho) dopadnout (až kam) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|