dokonalost, -i f.
k dokonalý
1. dokonalost, nejvyšší mravní n. duchovní kvalita, svrchovanost
2. dokonalost, výborný stav, bezvadnost
3. dotvořenost, úplnost, celost
4. čeho (věku) dospělost
5. věc, která se stala, skutečnost, událost
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
dokonalost, -i, fem., Vollkommenheit Vel. Jg.; vedlé dokonalosti přirozenie VšehJ. 253.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².