dokonánie, -ie n.
k dokonati
1. čeho (listiny) vyhotovení, dodání
2. čeho (díla, hříchu ap.) dokončení, završení; (tělesné žádosti) úplné ukojení
3. čeho (příměří) dojednání, domluvení
4. čeho (řeči, boje ap.) skončení, konec, (listiny) pozbytí platnosti
5. čeho (pře) rozsouzení, rozsudek
6. skonání, smrt
7. přivedení k dokonalosti, naplnění, vykonání, splnění, dovršení
8. dokonalost
Sr. dokonávanie
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dokonánie, -ie, neutr., konec, Ende: Adamovo dokonánie ŠtítE. 288 ze ŠtítVávr.; pán Ježíš, jenž jest počátek i dokonanie všech věcí ChelčP. 1a; dokonanye determinamen Prešp. 1486, determinatio Rozk. 2201; — zdokonalení, Vollendung, Vollkommenheit: má slova potáhnú k dokonany ad perfectionem Brig. 85.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dokonánie n. = dokonání, konec, zánik; dokonalost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.