dojka, -y f.
k dojiti
1. kojná
2. dojička, žena dojící domácí zvířata
Sr. doják
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dojka, -y, fem., kojná, Amme. — Děvek, doyek i jiné čeledi židé nejmají křesťanské jmieti Štít. uč. 86b. Ta když v svém dětinství doycye do jiného domu chovati dána atd. Pass. 318; (dietě) u své doyky jsa t. 404. (Anýz) vzplozuje mléko doykam LékA. 115b. (Krystal) mléka doykam dává RVodň. 162a; když jej (kámen galaktis) doyka na sobě nosí t. 163a. Budú královny doyky tvé nutrices Pror. Isa. 49, 23. Ďáblova dojka HusE. 1, 260. doyka nutrix Lit. 2. Reg. 4, 4, Ol. tamt., Prešp. 1640, BohFl. 478, Nom. 68a; ſwei dogczie nutrici SekvE. 29a, doyek nutricium HymnA. 12b, dogyek nutricium HymnB. 11b. — Dojička, Melkerin: doika nebo doyak mulgista MamA. 29a, mulgista doyka vel doyak Anon. 4b. — Jm. osobní: Doyczae TomZ. 1400 std 211, Doyka Háj. 46b. — Adj. possess. dojčin: doyczin hrob Apoll. 143a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dojka f. kojná
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dojka f. = kojná; dojička; dojná kráva
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.