dobytý adj.
k dobyti
1. nabytý, získaný, vydělaný
2. nalezený, objevený
3. čím (mečem) dobytý v boji
4. (o meči) tasený
5. zpodst. n. „dobytím“ získaný majetek
Sr. dobylý
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
dobytý, adj. z part. dobyt, erworben: že sem požíval zle dobyteho Alb. 95a; (při pokání má býti) proti zle dobytemu navrácenie t. 47b. — Čistá milost miluje boha ne pro ižádný užitek ani pro mzdu dobytu AlbB. 2b, za lat.: ut mercedem capiat.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².