|
|
dobyti sě, -budu, -bude pf. k dobyti 1. kam, odkud dostat se někam násilím Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
dobyti, -budu, -budeš, pftiv., dobýti, dosíci, sjednati, vyprostiti, erwerben, erlangen, verschaffen atp.; dobývati, -aju, -áš, impftiv. — Když dobudes, tehdy dávaj AlxV. 280. Když kto zle dobude, tomu ť nerado probude Hrad. 132b, zle dobyté nerado bude užitečné. Ješče bych chtěl vesel býti, bych na tobě mohl dobyti, kterú chytrostí toho zbýti, kdež bych sě mohl smrti skrýti t. 139b. Czo dobudes, vše projhráš (praví ševci žena) t. 126b, co vyděláš. Czo na lidech dobudes, jakž umřeš, všeho zbudeš AlxV. 1871. Ti lidé miechu vieru, ktož by poznal jich (kol v Sardech) rozměru, že té země králem bude i to, což chtě, to dobude t. 1157. (Čechové) mezi nepřátely doſty dobudyechu DalC. 79. — V téj řěči král doby miezta DalH. 7, 36, dobyti města atp., erobern; tu bez čísla liudí zbychu, dřieve než myeſta dobychu AlxV. 2051; ač kde dobudes myeſto t. 268; čstne myeſto Trojě dobyto t. 815; voj sě poče hotovati a chtye myeſta dobywaty t. 426, expugnaturus; (Alexander) káza sě všem hotovati a chtye myeſta dobywaty t. 457; zda by mohl myeſta dobyty Pulk. 123b; jimižto (praky) město dobudeno bude Mill. 91a; dobud geho cape eam (civitatem) MamA. 31a. Aby v tu všu vlast vehnali, miezt y hradow dobywaly AlxH. 1, 2, aby myeſt y hradow dobywaly AlxV. 1171. Kněz každé tvrzě dobudieše DalJ. 57 z rkp. L. (Svatopluk) Uhry tu hrdinsky pobi, jich zemye az doſtrzyhomye doby DalC. 57, země až do Ostřihomě dobyl. (Alexander) pojmě ovšem mnoho strasti, dřieve než doby te wlaſty AlxM. 4, 5. Chtě kralowſtwa zde dobyty, móžeš tam svého zbýti AlxV. 1054; královstvie nebeské ti popadnú, ješto jakoby násilím geho dobywaly Štít. uč. 105a. — dobiwali mne expugnaverunt ŽGloss. 108, 3, dobywaly mye ŽPod. tamt., dobywagie expugnans MamA. 21b. — Ženo, když pójdeš na město, dobudes mi kwaſnycz v těsto Hrad. 136b, dobyti = koupiti, opatřiti, verschaffen. To ť já dobře vědě, že ť toto hlúpé hody budú, když k tomu wina nedobudu OpMus. 202b. (Mlada) doby byſkupſtwa na Prazě DalC. 32, vymohla, zjednala biskupství. Židie tajně odyenye a lydy dobychu t. 86, si zjednali. (Leva) jě sě lyudy dobywaty, chtye lyczkeho knyezete dobyty DalC. 22. Ze všie osady dobud muzuow mocznych provide Lit. Ex. 18, 21, dobud mužě mocné Mus. tamt. Dobutte mi toho, jenž umie hústi, ať hude providete Ol. 1. Reg. 16, 17, vohledejte Br. tamt., opatřte Bibl. 1857 tamt.; dobudte sěm mé panie Hrad. 141b. Knyezye sobě ot pluha oraczye dobudte DalC. 70. Kde dobudemy sobě jiného (t. otce, místo sv. Prokopa) Hrad. 22a. (Sv. Prokop) i od přátel přirozených i dobytich sě vzdálil Pass. 311. Mužie ſmolnykow y kony dobychu DalC. 11. Ciesař přístrojie bojovného mnoho dobyl Pulk. 113b. Matka božie vazúc a šijíc domovité potřěby dobywaſſe Krist. 32a. (Čechy) na vévodu sami nesměli jíti, až musili pomoczy dobyty DalC. 81, pomoci dobýti, pomoc si zjednati. Bí každá bratra nebo otcě svého, by sobě mohla dobity zywota pokoyneho t. 10. Kniežata… milosti dobichu DalH. 39; židé pak myloſty kralowy dobychu DalC. 87; (knieni) počě dobywaty myloſty svému milému t. 42. Chtě jeho přiezni dobyty Umuč. 2a. Lépe j’ gije (jie, t. múdrosti) dobyti, než zlata a ſtrzyebra Štít. ř. 62a. Nenie kto dobuda duſſie me qui requirat ŽWittb. 141, 5, jenž by dobywal ŽPod. tamt. Světe! vědě, že vždy péče nabývá, ktož na tobě czſty dobywa AlxV. 1940, dobýti se snaží. Nemúdrý malú příčinu majě, trutí, až pronikne, nic netbajě, proto (nemúdří) ſlowa dobywagyu, často škodu přijímajú DalC. 17, slova dosahují, ale škody neucházejí. Chcem ť o Bohu tázati lecos, abychom řečí dobywali ŠtítBud. 10, abychom výkladů dosahovali. Z niúž (t. jmen potoka a řeky) město gmene doby̆lo PilA., město jméno dostalo. (Vím, že) bych doby̆l toho zchzedye PilC, zplozením. (Herkules Hesionu) dal jednomu kniežeti, Telamonu, jenž ſ ny knyezye doby, Ajaka vítězě AlxV. 786. Synem, jehož jsi v cizoložství dobyl quem de adulterio habes Otc. 79b. — dobudu inquiram MamA.26a; dobywam adipiscor Vocab. 175b; budu dobiuati requiram ŽGloss. 118, 145; dobywaymy exequamur MamA. 21b. — Pak páni kralowyczye Waczlawa z Sas dobychu DalC. 94, vyprostili. — dobyti sě z čeho, = vyprostiti se, vysvoboditi se: aby sě odtavad nemohl dobyti se excutere Otc. 402b; z nichž (hříchův, člověk) ſe nesnadně dobude ChelčP. 3b; jsa do vězení dán…, z vězení potomně ſe dobyl KolE. 46b (1590). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
dobyti, -budu, -budeš dok. dobýt, přemoci, zdolat; dosáhnout, získat, opatřit, vydělat; vymoci, zjednat: (Mlada) doby biskupstva na Prazě; knězě sobě ot pluha oráčě dobuďte; — dobyti sě (z čeho) vyprostit se, vysvobodit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
|