|
|
|
dobytek, -tka/-tku m. k dobyti 1. kolekt. dobytek, větší domácí zvířectvo 2. zvl. v pl. jednotlivý kus dobytka 3. to, co bylo získáno, co si kdo (vy)dobyl, majetek, jmění 4. peníze, zisk Sr. nábytek. K vývoji významu sr. např. Machek, Etym. slov.² s. v. Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 1. 2025). 
dobytek, -tka, masc., stsl. dobytъkъ facultates, pecus. — Co si kdo dobyl, majetek, zvl. peníze, Eigenthum, Geld. Jenž dobitka ſweho nedal na lichvu pecuniam ŽWittb. 14, 5, ſbozie ſweho ŽKlem. tamt., zbozye ſweho ŽPod. tamt. Poklad tohoto světa, točíš rozličného dobytka ChirB. 38b. dobytek peculium Prešp. 418, Rozk. 823, dobitek též Nom. 70a. — dobytek příhlavný = majetek při hlavě (vraždě), majetek zavražděnému vzatý: z przyhlawneho dobytka trój póhon Rožmb. 71, t. 184. — Zvláště zvířata domácí, od pastýře a rolníka pro užitek chovaná, Vieh, Hausvieh; pak vůbec zvíře, Thier. Dílem jednotlivý kus: dobitek iumentum Vocab. 176a, MamA. 25b; (duši), kteráž jest v hovadech a w dobytcíech zemských in pecudibus terrae Kladr. Gen. 9, 10; s nich (jezer) zbierají suol… a tu suol dávají dobytkom KabK. 15a; s svú čeledí i s dobytky Háj. 1b, svým dobytkuom t. 2b, na dobytcych hojnost maje t. 24a; veliká stáda dobytkůw VelKal. 183, s lidmi i s dobytky t. 62; dílem u významu hromadném: ač dobudeš které město, dobytek, poklad vybera, všěcky svoje lidi sbera otplacíž (m. otplacijž) každému míle podlé skutkóv AlxV. 269; ande (pohané) zvěř, dobytek tepú i žhú na čest božcóm, jakž ciesař kázal nematně Kat. v. 1210; dobitek pecora ŽKlem. 8, 8, iumenta t. 77, 50, dobytek iumenta Ol. Num. 32, 26; dobytku welikemu i bravóm iumentis et pecudibus t. Gen. 9, 10, dobytku welykemu Mus. tamt.; napojivše dobytek adaquata grege Mus. Gen. 29, 11, ze všeho dobytka čistého ex omnibus animantibus mundis t. 7, 2, wſſemu dobytku zemſkemu universis bestiis terrae t. 9, 10. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobytek m. dobytek; dobyté, získané věci, majetek, jmění; dobytek příhlavný majetek vzatý zavražděnému Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobytek m. = co si kdo dobyl, jmění, majetek Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|