|
|
|
dlužný adj. k dluh 1. povinný, vzniklý z přijatého závazku 2. příslušný, náležitý, zasloužený 3. čím, z čeho, s inf. povinný, mající povinnost vůči někomu býti dlužen ap. komu s inf., s větou obsah. být povinen, muset 4. (o jednání) přislíbený 5. (o penězích) dlužný, nesplacený 6. (o dokumentu) dlužní, obsahující údaje o dluhu list dlužný jur. dlužní úpis (sr. „dlužní“ 2) 7. býti dlužen, zóstati dlužen ap. co, čeho, čím, kolik komu zač, ot čeho dlužit, být dlužen; též fig. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
dlužný, adj., povinný, schuldig. — Když kto z milosti pravdy bojí sě pocztiwoſti dluznee svému milému neukázati ŠtítBud. 80; dluznu chwalu debita laude SekvE. 24a; otce a mateře neposlúchá w dluznych a hodnych przikazanich, potom pánóv a paní w poſlech ſmluwenych a dluznych ŠtítPař. 84b, v poslech (pracích) povinných. — dlużen ſy debes MamA. 20a. (Tetka) byla jest dlużna, aby na svadbě byla HusPost. 17a. Komuž zbývá, dlužen jest dávati nedostatečným Štít. uč. 139a; což komu zbývá, dluzen jest dáti chudým t. 140. Ovce mi jest dlużna dáti pšenice sud Baw. 77. Z té viery dlużna geſt živa býti dcera Sionská ChelčP. 2b. Čím kto jest k bohu lepší, tiem jest bohu dlużnieiẛí HusPost. 33b. Kak s’ mnoho dluzen pánu svému? Krist. 67a; ty mnoho-li s’ dluzen? tamt. Nalit měštěnín jědieše, jenž jemu (knížeti) dwyema penyezma dluzen bieše DalC. 77, dlužen čím. Což otci a matery činie dětem dobrého, jistě jsú tymz děti dluzny jim Štít. uč. 51a; tú (zpovědí) jest každý dluzen as a jednú v rok t. 129b; dluzny sme bohu pocztij trogy t. 102b; nejsa tiem wſſim dluzen ŠtítPař. 44b, tiem všiem, tím ničím dlužen; v tom člověčenství, v ňemž jest nebyl ſmrtí dluzen ŠtítBud. 67. Skutky dobré, kterýmiž dlužen geſt člověk z přikázanie božieho ChelčP. 22b. Že j’ každý dluzen k almuznye Štít. uč. 139b, dlužen k čemu; zacz kolivěk dlužen Rožmb. 118. — Adverb. -ně dlužně: učedlníkuo, kteříž sú hodně a dlužnie měli míti velikú (víru) ChelčP. 49b, dlužně, z dluhu, z povinnosti; stvořenie rozumné dlužnie to učiniti má stvořiteli svému t. 81a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dlužný adj. dlužný, dlužen: dvěma peniezma dlužen bieše; povinný, povinen Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dlužný adj. = povinný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|