dlan, -i f.
pozd. dlaň, -i f.
pozd. též dlaň, -ě f.
1. dlaň, vnitřní plocha ruky
2. dlaň, délková míra rovnající se čtyřem „prstům“, obvyklá šířka dlaně (v českých zemích 7,884 cm, v. Sedláček, Míry 4)
3. ojed. chodidlo, spodní ploska nohy
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
dlan, -i, později dlaň, -i n. -ě, fem., flache Hand; stsl. dlanъ palma, z dolnь. — Probivše hřebíky jeho dlani Kruml. 307a; židovstvo metalo na Krista dlaniemi, trním a plváním t. 49b. Zprostru ť dlani ſwogi palmas Ol. Ex. 9, 29, dlany ſwogy Mus. tamt.; dlani k nebi vzdvih palmis elevatis t. 2. Par. 6, 13; dlany rukú palmae t. Súdc. 8, 6. Tři prsty od přiehbí, totiž níže dlani Rhas. 183. (Třevdava) má kořen dlani zdélí Háj. herb. 204b; chlup dlani zvýší t. 317a; půldruhé dlani t. 336a. dlann medietas palmae MVerb., dlann media pars palmae tamt., dlan Prešp. 1203, BohFl. 42.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dlan, dlaň, -i (pl. dlani) f. dlaň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.