dlabánie, -ie n.
k dlabati
1. fabr. dlab, vyhloubené místo sloužící k pevnému spojení trámů ap.
2. (v plošce hmotného objektu) prohlubenina
3. rytina, obrazec zhotovený vyhloubením v ploše
Sr. dlúbanie
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dlabánie, -ie, neutr.,
dlabání, Höhlung. — Kterýž kámen nechce tesánie neb dlabanie strpěti, rozlúpí se jinak, než chce zedník, vyvržen bude
ŠtítBud. 161. —
Dlabaná práce: dlabanye anaglyſa
MamA. 16a,
ř. άναγλυφή basrelief. —
Srov. dlubanie.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².