dieblík, -a m.
dolož. jen diblík, -a m.
k diábel
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
dieblík, -a/-u m.
dolož. jen diblík, -a/-u m.
k dieblík, -a
bot. áron, ďáblík bahenní, nevysoká jedovatá rostlina se z(a)křiveným toulcovitým květem a zbytnělými oddenky připomínající svým vzhledem skřítka
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
dieblík, -a, masc., diblík, demin. z diábel. — Skřítek nějaký: Belzebub obzdec, *grillus dyblyk, titivillus škřietek Rozk. 22 (gryllus, vlastně = cvrček, zde patrně ve významu nějakého skřítka), dyblyk též BohFl. 15, dyblik též Nomencl. 62b; diblíci penates Vel. Jg. — Rostlina toho jména: dyblik ApatFr. 167b. — Příjm.: Dyblik TomZ. 1382 n 252.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².