diáblovník, -a m.
k diáblový
Jen u Klareta
Sr. diábelník
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
diáblovník, -a, masc.,
ďáblem posedlý, ein vom Teufel Besessener: dyablownik, daemoniacus
Prešp. 1068. Srov. diábelník.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².