dek, -a/-u m.
k střhn. decke
pokrývka na zvíře (zvl. koně) n. pod ně
Sr. deka
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
dek, a, -u, masc., pokryvka na koně, Pferdedecke, Pferdeschmuck; ze střhněm. decke. — Ojieř klánie do Čech přinese, ten chudobu v zemi vnese, od té doby jěchu sě (Čechové) na turnejě jězditi, jěchu sě dětinných ruch a dekuow na koně krájěti…, múdří sě jim vždy rúhajiú, že s nich lotři deky trhajiú DalC. 84, za to: krovóv na koně DalV., příkrovóv na koně DalZ., rúcha a pokrovy DalP. a krovy trhají DalL., krovy trháchu DalV. (Papež jěde) majě dek, jenž kóň kryje HusPost. 59b; dek, kterýž kuoň kryje brunátný ChelčP. 105a; pod visutým dekem HusPost. 59b. Kdasi kuoň pyšný tečieše, na kterémž kropieř z dekem bieše Baw. 97. Dek, quidam pannus, quo equi nobilium solent operiri Lact. 143d. dek phalera (m. -ae) Prešp. 2036, Rozk. 3151, Vít. 95b, BohFl. 549, Nom. 69a; cupá kóň w deku in phaleris Roh. 180b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dek, -a, -u m. pokrývka na koně: cupá kóň v deku
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dek m. (z něm.) = pokrývka (na koně a p.)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.