debř, dbři/debři f.
débř, dbři/debři f.
sr. stsl. dьbrь, dъbrь
hluboké údolí, hluboká rokle, dolina
Dolož. též jako vl. jm. místní Debř
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
debř, débř, dbři, debři, fem., dolina, Thal; stsl. dъbrь a dьbrь vallis, stpol. debrz, na dbrzi Jag. Arch. 12, 151, psl. dъbrь (Rozwadowski, Almae matri Jagellonicae etc. gratulantur 1900 str. 110). — dibri valles MVerb. (podle Aelt. Denkm.); debř ohnivá gehenna bibl. rkp. Jg. Když se jemu uda na jednu debeṙ hlubokú jíti, zaslyše hluk a hřmot w te debṙi Baw. 4a. — deberz *laterus RVodň. 63d. — Srov. dial. debřa roklina, příkrý úval v horách BartD. 206 (mor.), dejbří srázné údolí, výmol Šemb. 24 (stř.-česk.), a jm. místní Debř, Dýbř v Pal. pop.a Jg.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
debř, débř, gen. dbři, debři f. dolina, hluboké údolí, rokle, propast
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
debř, débř (g. dbři, debři) f. = hluboké údolí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.