děvojní adj.
děvojný adj.
k děvojna
V případě některých dokladů nelze jednoznačně určit, zda se jedná o adj. děvojní, děvojný, či f. děvojna
Sr. děvečský, děvičí, děvičský, děvojný, děvojský
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
děvojný, adj., dospělý (o dívkách), mannbar: dyewoyneho věku pubertatis Ol. Ezech. 23, 8; — fem. -á děvojná, dospělá nevdaná, panna, Jungfrau: čtyř dcer diewoynych Comest. 256a. — Někdy není zřejmo, je-li v dokladě adj. děvojná či subst. děvojna: Asenet, dceru Putifarovu diewoynu virginem Comest. 46b; (dcery), ač sta koli diewonie (sic) byle t. 29b; jmějíše dceru dyewoygnu filiam virginem Otc. 78b; (Boleslav) mějieše sestru dyewoynu, téj diechu Mlada DalC. 32; nad sestrú dyewoynu virgine Ol. Lev. 21, 3.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².