děvojní adj.
děvojný adj.
k děvojna
V případě některých dokladů nelze jednoznačně určit, zda se jedná o adj. děvojní, děvojný, či f. děvojna
Sr. děvečský, děvičí, děvičský, děvojný, děvojský
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
děvojní, adj., dívčí, panenský, jungfräulich. — Byla cti zbavena diewonie (sic) Comest. 42a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děvojní, děvojná adj. i zpodst. f. dospělá, schopná vdavek; dospělá nevdaná dívka, panna
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.