děvečský adj.
k děvečka
1. dívčí, nedospělý
2. panenský
Sr. děvičí, děvičský, děvojní, děvojný, děvojský
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
děvečský, adj. z dievka, Mädchen-, Jungfer-: w dyeueczſkem stavu in puellari aetate Ol. Num. 30, 17; plod dyeweczſky Marg. 474.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děvečský adj. dívčí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.