děvečník, -a m.
k děvečka
Jen u Klareta v kap. De communibus speciebus za lat. deflorator. Tvořeno neústrojně
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 7. 7. 2025).
děvečník, -a, masc., Mädchenschänder. — dyevecznik deflorator Prešp. 1081, dyewecznyk též Rozk. 1844.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².