Skip Navigation Links
dětiný | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

dětiný adj.

též dětinný adj.

k dietě

1. dětský, náležející k dětskému věku, vlastní dítěti, určený dítěti, patřící dítěti ap., (ve funkci gen.) dítěte, dětí

jur. (o pozemku ap.) vlastněný dítětem

2. mladický, mladistvý, náležející k mladému věku

3. dětský, takový jako u dítěte, prostý, neumělý, nezkušený, naivní

4. dětinský, nerozvážný, pošetilý

5. z dětinu, z dětina v období dětství

6. z dětinu, z dětina od dětství, od malička

7. dětiné kořenie bot. rostlina užívaná jako lék na zimnici a dětské nemoci (zvl. „svatého Petra kořenie“)

Utvořeno od poses. dětin. Sr. GbSlov s. v., ESSČ dětinský, ročník, zájemný

Autor: Barbora Chybová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).

 

dětiný, též dětinný, adj., dětský, dětinský, nerozumný, Kindes-, Kinder-, kindlich, kindisch; z possessiva dêtinъ infantis, jako synový z possess. synóv; psáno často -nn- místo -n-. — Kdaž (Alexander) z detynych let vystúpi, urozumě dobře tomu AlxV. 161; v mých dyetynnych létech Umuč. 172; mnoho dětí, ješto přeběhly svá dyetynna leeta šlechetnostmi Štít. ř. 173a; z dyetynych let vycházejíc Štít. uč. 77b; z dyetynnych let pubertatis annos Ol. Ruth. 1, 3, srov. dietě = jinoch. Ten z mladosti dietynne nábožně slúžieše a pueritia Otc. 135a; donidž vámi dyetyna mladost točí Štít. uč. 121b. — V junošstvě bydle (part.) zdyetynu LMar. 14 t. j. z dětinu, výraz příslovečný = ab infantia; (Kristus) inhed z dyetynv trpěti počal Štít. ř. 161a, když z dijetinv rostúc prospieváme t. 83b; z dijetinvv do starosti t. 8a, s koncovkou prodlouženou; těch hřiechóv, ješto sú zdyetyna činili Alb. 54b t. j. z dětina ab infantia. — Od mléka dietinneho a lacte pueritiae Comest. 128b. Podle obyčějě dyetyneho uzřěchu, ano děťátko kameníčkem hrá Pass. 339, w dyetynnem obyčěji Štít. ř. 173a. Milovánie to bylo ješťe ḋeṫynne Kruml. 355a. Pláč dietiny infantis Ol. Sir. 19, 11, žádosti dietinne Hug. 266, dietinne věci t. 267, plenkami dietinnými pannis infantiae Kladr. Job. 38, 9, z úst dyetinych ex ore infantium ŽWittb. 8, 3; w dyetyne mdlobě Štít. ř. 56b. Melchiot jest temné zelenosti, ten jest stráž dietinny i v materniem břiše ChirB. 294a, strážce dítěte. Ščenci jědie drobty ḋyeṫiné de micis puerorum BiblB. Mark. 7, 28, srov.: jědie z drobtóv dietinſkych Koř. tamt. — Dětiné kořenie v. kořenie. — (Čechové) jěchu sě na turnejě jězditi, neužitečné ztravy činiti, jěchu sě dyetynych ruch a dekuov na koně krájěti DalC. 84, rouch dětinských, neúčelných; prostřěd Sas přijide knězi dyetyna wnada t. 50, v jiných rkpích: dětiná rada, v překladě stněm.: ein kintlich torheit; dietynu ṙeč povědě quasi infantum more dixisse fertur Otc. 155b; rozum i přirozenie nedá starému dietinnu býti Šach. 301b. — Adverb. -ně dětině, dětinně: robata dietynie přěbývají pueriliter Otc. 102b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 

dětin(n)ý dětiný, dětinný, adj. dětský; dětinský, nerozumný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 

dětin(n)ý, dětiný, dětinný adj. = dětský, dětinský, hloupý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 

logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).